V důsledku koronavirové krize budou nejčastější důvody výpovědi ze strany zaměstnavatele podle ustanovení § 52 písm. a) a c) Zákoníku práce.
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Výpovědní lhůta činí 2 měsíce, pokud v pracovní smlouvě není uvedena lhůta delší. Sice to nebývá obvyklé, ale pokud si zaměstnavatel se zaměstnance stanovili jinou (delší výpovědní lhůtu), pak musí být pro obě strany stejná. Počátek výpovědní lhůty nastává prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) a c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
Je otázkou jak stát zaměstnavatelům pomůže, zatím slibovaná opatření se jeví jako naprosto nedostatečná, ale o tom v dalším článku.
Mgr. Jaroslav Suttner -advokát
